Našeptávač

7. listopadu 2011 v 21:20 | Kapriolls |  Témata týdne ;-)
,,Sanny?Co to děláš?"zhrozeně jsem se dívala na svou kamarádku.Seděla na zemi a kolem sebe měla rozházené hřebíky a v rukou svírala kladivo.Byli jsme na zahradě našeho domu.O kus dál za ní ležela maličká soška ze dřeva v podobě okřídleného démona na bobku se složenými blanitými křídly a rukama opřenýma o bradu-v poloze našeptávače.Byla nanejvýš odpuzující.
Sanny se na mne zadívala.Vycenila žluté zuby a v očích měla něco,co jsem neznala.Nebyla to ta stará dobrá Sanny,která byla mou kamarádkou.Teď přede mnou seděla rozcuchaná dívka s šílenýma očima a od pusy jí odkapávala slina.Prudce se zvedla a zamířila do kůlny.Trošku kolébavě.O kus jsem couvla a čekala,co udělá.Abych pravdu řekla,trošku jsem se bála.Ozvalo se hlomození,jako když někdo přehrabává dřevo a pak následná rána.Lekla jsem se a nakoukla pomalu dovnitř.Sanny nikde.Pootevřela jsem dveře a vstoupila dovnitř.Naše úhledně složená hromádka dřeva byla rozsypaná.Polkla jsem,,Sanny?Kde seš?"
,,Pročpak se jí nepomstíš za to ,jak ti nechtěla ve škole půjčit propisku?!A to nemluvím o tom,jak se ti posmívala kvůli rovnátkům!Špína jedna.Má zazobané rodiče!Ta svině!Nejradši by byla,abys ses utápěla v slzách.Ach Sanny!To já jsem tvůj přítel.Ona si zaslouží trest,ale to ty přece víš,viď?! Ať piká za svoje chyby!Ať piká!" démon v Sannině ruce se rozchechtal hýkavým smíchem.,,Není to tvoje kamarádka!A ty to přece víš?Vždyť jsi ji neměla nikdy ráda.Neměla!Ukradla ti peníze!Že Sanny? Je to pěkná mrcha!A co ten chlapec?Jak se jmenoval?"
Démon zaskřípel dalším smíchem a frkal.
,,Daniel.."procedila mezi zuby Sanny.
,,Ach ano!Daniel.Přebrala ti ho ,viď? Nezasloužila si ho.To ty!Ta děvka hnusná!Zabij ji!Zabij! Není to tvoje kamarádka!Není a ty to víš!"démon ječel a Sanny nedokázala rozeznat své myšlenky od toho jeho nenávistného ječení.,,Zab ji!Ona si to zaslouží!"
Sekeru v ruce držela Sanny pevně.Sevřela prsty. Julienn stála dva kroky od ní a teď už se obrátila a podívala se jí do očí.Viděla v nich hněv a odhodlání.Couvla.
,,Sanny?Co to děláš?"zeptala se třaslavým tónem a znovu couvla.Sanny se zašlkebila.,,Co myslíš,drahá Juliett?"
Démon se rozhýkal smíchy.,,Á chudinka Juliett se bojí,že?Jen ať!To di dělá přece náramně dobře,Sanny!"
Sanny se zašklebila..,,Ano!"
Postoupila blíž a sekeru pozvedla nad hlavu.
,,Sanny!Zaječela hystericky její nejlepší kamarádka.Ne!Nedělej to!Jsme přece kamarádky.Mám tě ráda!"
Sanny popošla o krok blíž a sosku si zandala do kapsy.Teď ji nebude potřebovat.
Juliett docouvala až ke zdi kůlny a přimáčkla se na ni.Sanny jí teď byla skor půl metru.,Ano!"jásal démon.
,,Ale nemáš!"řvala Sanny a šíleně se smála.
Našeptávač je něco,co nám nenechá spát.Je to démon naší hlavy.Silný a temný ...Nemožné říkáte?Co když k vám jednou přijde a bude ovlivňovat vaše myšlenky,co potom? Pak už to možné bude!
Líbil se vám článek? Kdyžtak piště do komentářů,budu moc ráda ! :)
 

now the tale

4. listopadu 2011 v 17:13 | Kapriolls |  moje povídky
víla :)

Oblouk

19. října 2011 v 19:44 | Kapriolls |  Témata týdne ;-)

Oblouk

Chvíli stála a jen tak se rozhlížela po okolí opřená o římsu zdi,která sem tam popraskaná vinula se mezi domy.Mlha olizovala kamenné chaloupky,které v pološeru vypadaly stršidelně a tajemně v zákoutích až mrazilo v zádech.Přitáhla si šálu k tělu.Na obzoru byl vidět Tór.Prazvláštní kopec,který svou mysteriózností překvapoval i své obyvatele.
Starobylé město se ukádalo k spánku.Sem tam se úzkou uličkou prohnala opuštěná kočka a zase zmizela v mlze.Zdálky k ní doléhal vřískot a smích z nedaleké hospody na rohu ulice,která zatáčela na most.
Přemýšlela o tom,jak by ten svět asi vypadal,kdyby neměl žádná tajemství.Lidé by už všechno znali a byli by takoví bez duše a bez nadšení po objevení,protože by nebylo co.Pousmála se a vydala se postranní uličkou směrem od hostince na roh Weith Street,kde jedna z okenic bouchala o zeď starého domku.Chvíli váhala,ale pak strčila ruce hlouběji do kapes a vykročila.V úzké uličce měla takový podivný tísnivý pocit,že ji někdo sleduje.Ohlédla se ,ale po zjištění ,že tam nikdo není ,se trošku uklidnila,ale pro jistotu zrychlila krok.Její kroky se ozývaly v tom tichu,jako by byla široko daleko jen ona.Kamenný chodník byl trošku kluzký,jak se mlha začínala měnit v kapičky a dopadávat na kamenné kostky.Vchody do domů vypadaly jaksi prázdně a temně,jako vchody do podsvětí vyhlížely se schody,jako by vybízely člověka k tomu ,aby to místo opustil.
V tom se jednou maličkou uličkou,která křížila tu její mihl maličký stín.Zarazila se a hleděla na to černé stvoření ,které právě zaběhlo do jednoho termného vchodu.Stála a nehnutě přemýšlela.Jakoby něco tichého a vábivého volalo: Pojď za mnou...!
Mozek jí na chvíli zmrazila touha po tom,aby se vydala za tím dítětem,které zmizelo v oblouku domu.Druhé já jí říkalo,že to není moc dobrý nápad.Ani ne po dvou vteřinách stála ve vchodu temného domu.Mlha se plazila po jeho stěnách.Omámena tou naléhavostí se vydala po točitých schodech.Nahoře byly pootevřené dveře.Zastavila se a naslouchala.
Ticho.
Přiblížila se blíž a a slyšela své vlastní srdce... a pootevřela dveře.V koutě půdy stála malá černá postava v kápi.Nebyla to holčička,jak se před chvílí domnívala.Přeběhl ji mráz po zádech.Postava stála a mlčky svým němým výrazem shlížela na Jenn.Hleděli si do očí.Pak postava pohlédla na otevřené rozmlácené okno a kývla.Jenn ,neschopna pohybu vydala něco jako tichý sten.Mrzelo ji,že byla tak hloupá a naivní a chodila sem,na to temné místo.Bylo pozdě.V mžiku viděla postavičku v kápi ,jak se vrhla dolů z okna na kamennou dlažbu.
Vyběhla za ní a podívala se ven z okna.Po postavičce nikde nic.Zmizela ve vzduchu.
Kam,to už nikdo neví.Zřejmě někam,kam naše zvědavost nesahá ....
 


Pastelky-Crayons

13. října 2011 v 20:23 | Kapriolls |  Témata týdne ;-)

Pastelks !

Úterý v 19:07 | Kapriolls | Fotky
Tohle je skvělý tém atýdne :) ,který mě konečně přimělo ořezat si pastelky.:D Tak jsem vytáhla foťák a nafotil ajsem tydle kraviny,který sice nejsou nic moc,ale téma týdne vyjadřují ,takže nikdo nemůže nic říct :D Na půdě byla zima a pěkně to tam lomcovalo,jak fičel vítr,ale podařilo se mi tam vydržet a zadržet představu,že tam jsou duchové a posloužila mi maličká rozkládací lavička,kam jsem položila sklenici s vodou a do ní jsem hodila ty ořezaný pastelky :D...
Pak jsem sebeěhla k nám dolů a nafotila toho víc u mě v pokoji ...:D

Prolog

19. září 2011 v 20:06 | Kapriolls |  moje povídky
PROLOG
Byla chladná podzimní noc.Z šedých mraků na obloze,které přilétly s větrem odkudsi ze severu,začalo pršet.Tlusté kapky deště se snášely na město pod nimi ,rozprskávaly se o kamennou dlažbu a v provazcích stékaly po taškových střechách domů.Město spalo.V temnotě noci bylo ticho.Jen déšť bubnoval a vítr cloumal okenicemi.Vzduchem se nesla vůně mokrého kamene a kouře z komínů a nesla se mezi úzkými uličkami silným větrem,který se tam proháněl.Sem tam sebou vzal nějaké smetí ze země a pohrával si s ním ve vzduchu a pak zanikl v noci.
Sem tam blesk pročísl oblohu a zajel do země a pak se ozvalo zahřmění.Na horizontu obloha svítila,jak černou oblohu osvěcovaly blesky.
Podloubím se mihl stín.V mlze mezi Starou zdí a hostincem,pod Bílou věží se náhle prudce ochladilo.Tam déšť nepadal.Mrznul ve vzduchu a v kroupách dopadal na zem.Ledové kapky dopadaly na dlažbu a rozbíjely se v malé ledové krystalky.Černý obrys se míhal v tom nejtemnějším koutě.Chvíli jen tak postával a pak zmizel.Kroupy se opět proměnily ve vodu a teplota stoupla.
Za městem se nočním tichem nesl výkřik.Pak bylo opět ticho…
Tichý sten ze svých úst jen vydej,
pak propadni se do věčného,
když v temnotě budeš,odčiníš,to,
cos zničila a Bohu se pokloň,
neboť on je tvým pánem a nepustí tě do světa svého…
* ** *
zhruba dvěma sty lety
Kolem kamenného ohniště seděli tři lidé,všichni zahaleni v tmavých pláštích.Obličeje měli osvícené plápolajícím ohněm,který olizoval polínka a zamyšleně do něj hleděli.Ve vzduchu visel neklid.Mladý muž,který seděl úplně na kraji ohniště se zavrtěl a pohlédl na ženu,která mu seděla po levici na dřevěné stoličce a žmoulala si háv pláště.Do pokoje vstoupila postarší žena s bílými vlasy a beze slova se namáhavě shýbla pro dřevo a přiložila do ohně polínka,která ležela na hromádce v rohu místnosti a zase zmizela za závěsem,který odděloval kuchyň.
Muž po levici ženy si stoupl a obešel ohniště,aby mohl být blíž k mladíkovi.Těžce se posadil na stoličku a pohlédl na mladého muže,který se teď cítil trochu nejistě a polkl.
,,Chlapče,"promluvil zastřeným hlasem,,budeme to tady s Helen muset promyslet.Je to závažné rozhodnutí.Pro nás velice důležité,chápeš-li mě."mohutně si odkašlal do špinavého kapesníku,kde se objevily krvavé kapky.
Mladík přikývl,ale nepromluvil.Žena vzdychla.
Venku už se stmívalo a krásný sluneční podzimní den se měnil v chladnou noc.
,,Potřebuji jen váš souhlas.Kapitán lodi nám zajistil pokoj v podpalubí pro důležité hosty s pitím a dvěma lůžky.Není,čeho se obávat,"naléhal mladík.Žena se zavrtěla.,,To my všichni víme,Cydane,ale…"
,,Máte o svou dceru strach.," doplnil ji mladík.
,,Ano,"vydechla žena a postoupila k oknu s rukama za zády a zamyšleně se zadívala ven do západu slunce.Cydan vzdychl. ,,To chápu, Helen.Taky bych měl o svou dceru strach.Ale máte můj slib,že se jí nic nestane." Žena vzdychla a podívala se na svého manžela,který seděl u ohně a hřál si nohy.Opětoval jí pohled.,,Milá Helen,jsou už přece dospělí lidé,"namítl nepřítomně jakoby vytušil její otázku. ,,Dokážou se o sebe postarat.Nemám pochyb,že jsou soběstační a chytří.Nemám jedinou námitku."pokrčil rameny Helenin muž a usmál se na Cydana.
Helen se znovu posadila.,,Já nevím."
,,Ochráním ji vlastním tělem,to vám slibuju.Oběma.."naléhal Cydan a významně se podíval na oba z nich a olízl si rty,které mu vyschly z nervozity.
Na Helen ta slova očividně nezapůsobila.Chvíli se na židli pohupovala sem a tam a pak si odkašlala a vážným hlasem řekla:,,Pro dobro všech…"Pak však náhle ztichla.
,,Když jsem byl malý,"přerušil ji Petr a vstal.,,měl jsem dědečka.Byl to cestovatel.Navštívil snad všechny země světa,které znám.Pokaždé,když se vrátil,posadili jsme se večer k ohni a poslouchali jeho příběhy z cest a dobrodružství,která zažil.Dědeček byl dobrý vypravěč.Vždycky jsem se těšil,až přijede s dárky a novými zážitky.Horlivě jsem ho poslouchal.Každé jeho slovo jsem hltal a zůstal až do konce.Záviděl jsem mu.On se narodil tady v horách jako my všichni,co tu teď sedíme,ale nikdy dlouho nepobyl doma. Nedokázal zůstat na jednom místě.Vždycky říkával,že chce najít inspiraci pro své příběhy a tak se někdy v noci sebral a odešel.Ráno,když jsme se probudili,byl pryč.Jednou mi dal tohle,"řekl a poodstoupil od ohně do kterého se před tím díval zašátral v kapse svého černého kabátu.Pak vytáhl něco maličkého a sevřel to v dlani jakoby se bál,že se jí něco stane.Velmi láskyplně se pak otočil k Cydanovi a otevřel dlaŇ.Ležela na ní soška..,,Je to cennost."řekl významně.Cydanovy ohníčky v očích pohasly.Zadíval se na kamennou sošku velikosti dlaně.Byla světlounce modrá a odráželo se v ní světlo ohně.Byla to jakási žena oblečená v šatech,které Cydanovi připadaly velice staromódní.Na hlavě měla šátkem propletený cop a okolo krku náhrdelník.Nohy měla zakryté ,ale Cydan odhadl,že musí být velmi dlouhé.Měla štíhlý pas a vyduté břicho,které si přidržovala pravou rukou.Asi byla těhotná.V levé ruce spuštěné volně podél těla něco držela,ale Cydan nemohl poznat,co to je,protože to bylo zakryté v její dlani.Podíval se blíž.Kámen,ze kterého byla vyrobená byl plný maličkých krystalek a prasklin,které z dálky vypadaly jako drobné pavučinky,které se na sebe napojovaly,jako drobné cestičky.Cydanovi náhle připadala tak krásná,že se jí chtěl dotknout a podržet v rukou.
,,Mohu?"zeptal se Petra.
Petr přikývl.Cydan k ní vztáhl ruku a vzal si od něj sošku.Byla těžká,težší,než se na první pohled zdálo.Potěžkal ji v rukou a pohladil jí břicho.Zkusmo na ni dýchl.Kámen se nezahřál.Převracel ji v rukou a znalecky si ji prohlížel.Když byl kluk,s kamarády si hráli s kameny,sbíraly je,a měli jich plnou kůlnu,ale žádný nevypadal jako tenhle.
Náhle pocítil záchvěv zlosti.Zatočila se mu hlava. Bzučelo mu v uších.Soška v jeho rukách jakoby slabě vibrovala.
Helen s Petrem se na něj upřeně dívali.
Cydan skoro s odporem tu sošku vrátil do Petrovy dlaně.Zavrtěl hlavou.To bzučení v uších bylo nepříjemné.
,,Krásná."řekl trošku vyklepaně.Petr pomalu přikývl.
,,Ano."
S přehnanou opatrností si tu sošku strčil zpátky do kapsy,,Dědeček mi nikdy neřekl,odkud si ji přinesl,"pokračoval Petr.,,Než zemřel dal mi jí a řekl,ať ji opatruju a pak ať ji předám dalším potomkům.Je to to jediné,co mi po něm zbylo,"povzdechl si Petr.,,Chtěl jsem,aby byla Kateřina pod její ochranou také jako celá naše rodina.
A teď nastal čas,abych tohle předal své dceři."
Cydan přikývl.
Otevřely se dveře a na prahu stála mladá dívka,v rukou hrst kytic.Vesele se usmívala.Kateřina.
V čokoládových očích ohraničených trsem hustých řas se zrcadlila radost.Měla kudrnaté světle hnědé vlasy,které jí splývaly na lopatky.Za zády jí svítilo teplé podzimní slunce.Byla oblečená v skromných šatech cihlové barvy a v nízkých botách.Jemné tvary jejího obličeje a krásná pleť jí dávaly na kráse.Byla tak křehká.Vesele vykročila k Helen a políbila ji na tvář.,,Dobrý večer,mami.Dobrý večer,otče."řekla zvonivým hlasem.,,Venku je ale zima,"poznamenala a na ukázku se zaklepala.
Pak si všimla Cydana,který stál v koutě.
,,Lásko."Přistoupila k němu a prohrábla mu ladnou rukou tmavé kadeře.,,Co ty tady?"zeptala se jakoby nevěděla,o čem se právě bavili.
Cydan ji políbil na čelo.
Kateřina však nečekala na odpověď a otočila sek otci s otázkou na jazyku.Cydan chvíli přešlapoval,jelikož mu došlo,co se právě bude dít a raději řekl:,,Omluvte mě.Počkám venku"podíval se významně na Kateřinu a jejího otce a zmizel ve dveřích
Kateřina chvíli mlčela a dívala se z okna pak se znovu obrátila.
,,Co jsi potřeboval,otče?"

A trošíčku tajemna ☼

15. září 2011 v 19:05 |  Fota
Photograph Never by Kristýna Slavíková on 500px
Photograph Lost things by Kristýna Slavíková on 500px

A trošku tajemna :D

Vážka

15. září 2011 v 19:02 |  Fota
Photograph Dragonfly 2 by Kristýna Slavíková on 500px

Tohle jsem nafotil akdyž jsem se nudila u nás na zahradě! :) Doufám,že alespoň trošku zaujme :D

Klan létajících dýk

31. srpna 2011 v 15:26 |  filmy a hry

Zde přidávám jen trailer

a soundtrack :


Trapas s autem aneb moje životní zkušenost ...

29. srpna 2011 v 20:06 | Kapriol |  Témata týdne ;-)
Vítr foukal silně a pohrával si s větvemi topolů.Obloha byla mléčně bílá a každou chvíli hrozila deštěm.Byla jsem s kamarádkami ze školy za tělocvičnou,kde jsou stará klepadla a kde jsme si vždycky povídaly.Já se houpala hlavou dolů na jednom z klepadel a přemýšlela nad jedním klukem,který se měl ten den rozhodnout,jestli vstoupí k nám do party.Zřejmě někam odešel a tak jsem ho nemohla někde poblíž zastihnout.Ostatní z party šli domů a tak jsem byla jen já a pár lidí ze třídy,kteří zde trávili volnou hodinu.
A pak mě něco napadlo,půjdu se toho kluka zeptat.Udělala jsem obratný manévr a saltem seskočila na zem.Rozběhla jsem se doprava mezi betonovou hradbu a řadové garáže,doufala jsem ,že stihnu přijít před hodinou.Běžela jsem tam a rozhlídla se na pravou stranu,kde nic nebylo a stromy se kymácely ve větru,takjže mi hodily všechny vlasy do očí.Na levou stranu nebylo vidět na silnici a tak jsem pořád běžela,koukala se dopředu a najednou byla tma.Viděla jsem samu sebe zezhora jak se kutálím po červeném autě a padám na asfalt ve změti střepů.Jako sen.
Otevřela jsem oči.Ruce jsem měla nějaké malátné a takové,jakoby vám někdo píchnul anesthetikum.Viděla jsem holky ze třídy a kohosi na koloběžce,jak přijíždí.
,,Nelly,jsi v pohodě?"zvedala mě moje kamarádka.Já jsem jako v mdlobách odpověděla,že ano a pak jsem se podívala na to červené auto.Z něho vystrašeně vyskočila blondýnka ve středních letech a ptala se mě,co mi je.,,O mě nejde,"řekla jsem a zatočila se mi hlava.,,ale co to auto?"svezla jsem se na zem do těch střepů a vytekly mi slzy.,,Co to auto?!"
,,Nelly,tady máš krev."řekla jedna dívka a´ukázala na ponožku."byla celá namočená v krvi.Vyhrnula jsem si nohavici ještě výš a viděla jsem stékat tu krev odněkať zezhora.Bolest jsem však necítila.Protože jsem měla úzké džíny,tak nešly vyhrnout výš.
Pak přiběhla naše učitelka a zhodnotila situaci pohledem.Mě kanuly slzy,jako nějakému dítěti.Znovu jsem se podívala na to auto.Rozmlácený reflektor a promáčknutá kapota.Panebože,míhalo se mi hlavou.,,Panebože,řekla jsem nahlas,,Panebože,to bude pokuta,já vám rozbila auto!"
Ta učitelka přiběhla ke mně a soucitně se na mne zadívala.,,Musíš do nemocnice,zavolám esanitku.Zděšeně jsem na ni hledě+la.,,Ne,ne sanitku ne!" Zděsila mne ta představa,že by houkající sanitk apřijela a seběhli se lidi.Ne ,to ne.,,Já to nějak dojdu domů,"řekla jsem.,,Odvezu ji," vzlykala blondýnka z červeného auta.Učitelka se na ni podívala.,,Jste si jista,že to zvládnete ?" ,,Jsem,"odpověděla ta blondýna a a pomohla mi vstát.
,,Někdo musí jít s ní.Jako svěděk...
V autě jsme jeli mlčky....
Když jsme šli tou budovou,potkávali jsme mnoho sestřiček,dívaly se po nás.Já už začínala cítit tu řezavou bolest v noze.Snažila jsem se jít,tak ,aby nikdo nic nepoznal.Aby si myslely,že pacient je někdo jiný...
Za pár minut jsem stála v bíle místnosti a paní doktorka mě vyzvala,abych si svlékla kalhoty.Rodné číslo jsem jí nadiktovat nedokázala.v´V koleni jsem měla velkou tržnou ránu a celá ponožka mi nasákla krví.
Ležela jsem na lůžku a nechávala si zašívat to koleno.Kolem mne běhaly sestřičky a mě stékaly po tvářích slzy.Styděla jsem se za ně,ale ony říkaly ,že jsem statečná.Pořád dokola jsem opakovala,že z toho budu mít velký problém,že jsem rozfašírovala to auto.Cítila jsem se prázdná mezi těmi cizími lidmi v bílých oblecích...Bylo z toho jen pět stehů.Policii jsem vypocvídala¨...¨Nakonec to byla moje chyba,jak jsem říkala.Ta blondýnka byla tetou našeho spolužáka a vjela do zákazu vjezdu.Od té doby tam ta značka není....

Dobré časopisy :)

28. srpna 2011 v 15:28 | kapriol |  Dobré knihy a časopisy
Ahojik:) Říkala jsem si,že bych sem mohla dát nějaké své oblíbené časopisy,které čtu a které se mi líbí a kde nejsou nějaké ,,kraviny"pro oblbnutí čtenářů.Tudíž jsem se rozhodla trochu to zrekapitulovat :D

Takže podle mne 1. místo obdržel časopis ENIGMA


píše se zde o záhadách a časopis je plný zajímavých,někdy šoukujících článků.


2.místo obdržel časopis 21.STOLETÍ


Je tvořen zajímavými články o lidech a přírodě.

a 3 .místo obdržel časopis REFLEX

Časopis zabývající se kauzami všedního dne

Kam dál