Oblouk

19. října 2011 v 19:44 | Kapriolls |  Témata týdne ;-)

Oblouk

Chvíli stála a jen tak se rozhlížela po okolí opřená o římsu zdi,která sem tam popraskaná vinula se mezi domy.Mlha olizovala kamenné chaloupky,které v pološeru vypadaly stršidelně a tajemně v zákoutích až mrazilo v zádech.Přitáhla si šálu k tělu.Na obzoru byl vidět Tór.Prazvláštní kopec,který svou mysteriózností překvapoval i své obyvatele.
Starobylé město se ukádalo k spánku.Sem tam se úzkou uličkou prohnala opuštěná kočka a zase zmizela v mlze.Zdálky k ní doléhal vřískot a smích z nedaleké hospody na rohu ulice,která zatáčela na most.
Přemýšlela o tom,jak by ten svět asi vypadal,kdyby neměl žádná tajemství.Lidé by už všechno znali a byli by takoví bez duše a bez nadšení po objevení,protože by nebylo co.Pousmála se a vydala se postranní uličkou směrem od hostince na roh Weith Street,kde jedna z okenic bouchala o zeď starého domku.Chvíli váhala,ale pak strčila ruce hlouběji do kapes a vykročila.V úzké uličce měla takový podivný tísnivý pocit,že ji někdo sleduje.Ohlédla se ,ale po zjištění ,že tam nikdo není ,se trošku uklidnila,ale pro jistotu zrychlila krok.Její kroky se ozývaly v tom tichu,jako by byla široko daleko jen ona.Kamenný chodník byl trošku kluzký,jak se mlha začínala měnit v kapičky a dopadávat na kamenné kostky.Vchody do domů vypadaly jaksi prázdně a temně,jako vchody do podsvětí vyhlížely se schody,jako by vybízely člověka k tomu ,aby to místo opustil.
V tom se jednou maličkou uličkou,která křížila tu její mihl maličký stín.Zarazila se a hleděla na to černé stvoření ,které právě zaběhlo do jednoho termného vchodu.Stála a nehnutě přemýšlela.Jakoby něco tichého a vábivého volalo: Pojď za mnou...!
Mozek jí na chvíli zmrazila touha po tom,aby se vydala za tím dítětem,které zmizelo v oblouku domu.Druhé já jí říkalo,že to není moc dobrý nápad.Ani ne po dvou vteřinách stála ve vchodu temného domu.Mlha se plazila po jeho stěnách.Omámena tou naléhavostí se vydala po točitých schodech.Nahoře byly pootevřené dveře.Zastavila se a naslouchala.
Ticho.
Přiblížila se blíž a a slyšela své vlastní srdce... a pootevřela dveře.V koutě půdy stála malá černá postava v kápi.Nebyla to holčička,jak se před chvílí domnívala.Přeběhl ji mráz po zádech.Postava stála a mlčky svým němým výrazem shlížela na Jenn.Hleděli si do očí.Pak postava pohlédla na otevřené rozmlácené okno a kývla.Jenn ,neschopna pohybu vydala něco jako tichý sten.Mrzelo ji,že byla tak hloupá a naivní a chodila sem,na to temné místo.Bylo pozdě.V mžiku viděla postavičku v kápi ,jak se vrhla dolů z okna na kamennou dlažbu.
Vyběhla za ní a podívala se ven z okna.Po postavičce nikde nic.Zmizela ve vzduchu.
Kam,to už nikdo neví.Zřejmě někam,kam naše zvědavost nesahá ....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lea Jennifer Lea Jennifer | Web | 19. října 2011 v 19:57 | Reagovat

Dobré, donutilo mě to zamyslet se :)

2 Z* Z* | Web | 19. října 2011 v 20:15 | Reagovat

Pěkné :) Mrkni na můj nejnovější článek a napiš svůj názor, díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama